Můj vztah k Jeseníkům je kratší, ale stejně intenzivní. S Petrem jsem sem jezdila už v době, kdy jsme spolu chodili, a když se nám narodil Oskar, brázdili jsme s kočárkem nekonečné louky a přenášeli ho přes ohradníky, které se nám postavily do cesty.
Petr stále víc toužil vracet se do krajiny svého dětství a předávat Oskarovi něco důležitého ze sebe. Ukazovat mu způsob, jak se dá jen tak být, vnímat obyčejné, ale neopakovatelné okamžiky. Krajina jižní Moravy nám sice nabízela výběhy do polí a do vinic, ale pro nás to prostě nebylo ono. Dlouho jsme hledali místo, které by nám poskytlo útočiště a základnu pro naše dobrodružné výpravy.
Teď ho máme, pořád ho vylepšujeme a sdílíme ho i s Vámi.
